Obsah

• Srovnávací tabulka
• Definice rastrového skenování
• Definice náhodného skenování
• Závěr

Rastrové skenování a náhodné skenování jsou mechanismy používané v displejích pro vykreslení obrazu objektu na obrazovce monitoru. Hlavní rozdíl mezi rastrovým skenováním a náhodným skenováním spočívá ve výkresu obrázku, kde rastrové skenování ukazuje elektronový paprsek na celou obrazovku, ale zahrnuje pouze jednu linii v čase směrem dolů. Na druhou stranu při náhodném skenování je elektronový paprsek veden právě v těch oblastech obrazovky, kde obrázek skutečně leží.

1. 1. Srovnávací tabulka
   2. Definice
   3. Klíčové rozdíly
   4. Závěr

Srovnávací tabulka

Základ pro srovnání	Rastrové skenování	Náhodné skenování
Paprsek elektronů	Zametl se po obrazovce a zpracovává jeden řádek najednou a směrem dolů.	Zaměřeno na části obrazovky, kde se má obrázek vykreslit.
Rozlišení	Chudák, protože vytváří meandrové čáry, které jsou uspořádány jako odlišné sady bodů.	Dobře, protože to vede k rovnoměrnému kreslení čar.
Definice obrázku	Uloženo jako kombinace hodnot intenzity pro všechny body obrazovky.	Uloženo jako skupina pokynů pro kreslení čar v zobrazovaném souboru.
Realistické zobrazení	Efektivně zobrazuje realistické scény.	Nelze zobrazit realistické stínované scény.
Vykreslování obrázků	Použití pixelů	S pomocí matematických funkcí

Definice rastrového skenování

Rastrové skenování je skenovací technika v grafickém monitoru, kde se elektronový paprsek pohybuje podél obrazovky a pokrývá jednu linii v čase shora dolů. Intenzita paprsku je nastavena na vysokou a nízkou úroveň, když paprsek zametá po obrazovce a vytváří vzor osvětlených bodů.

Obnovit vyrovnávací paměť nebo vyrovnávací paměť snímku se pak používá k uložení definice obrázku, konkrétněji oblast paměti obsahuje kombinaci hodnot intenzity pro různé body obrazovky. Tyto uložené intenzity jsou vyvolávány z obnovovacího bufferu a zobrazovány na obrazovce vždy po jedné skenovací linii. Základní jednotka pro definování jediného bodu obrazovky je známá jako Pixel nebo Pel (prvek obrázku).

Systémy rastrového skenování jsou vhodné pro realistické zobrazení scén, protože tyto systémy jsou schopny ukládat data intenzity pro každý bod obrazovky, do kterého lze zapojit i jemné stínování a barevné vzory. Televizory a ers jsou však příklady jiných systémů.

Schopnost rastrového skenování určuje rozsah intenzity polohy pixelu. Vyžaduje pouze jeden bit na pixel, aby zvládl intenzitu pozic obrazovky v černobílém systému. Na druhou stranu, pro zobrazení intenzit různých barevných variant jsou vyžadovány doplňkové bity. Vysoce kvalitní systémy obsahují až 24 bitů na pixel, v takovém případě je potřeba velké množství paměti k uložení vyrovnávací paměti snímků v závislosti na rozlišení, například v megabajtech.

Typický systém, který má rozlišení obrazovky 1024 x 1024 a obsahuje 24 bitů na pixel, může pro vyrovnávací paměť snímků spotřebovat 3 megabajty. V černobílých systémech je vyrovnávací paměť snímků označována jako bitmapa kde je spotřebován pouze jeden bit na pixel, zatímco vyrovnávací paměť systémů s více bity na pixel se nazývá a pixmap.

Rychlost obnovování na obrazovkách rastrového skenování je provozována rychlostí 60-80 snímků za sekundu.

Definice náhodného skenování

Náhodné skenování pracuje zcela odlišně od rastrového skenování, kde elektronový paprsek ukazuje pouze na ty oblasti obrazovky, kde má být obrázek nakreslen. Při kreslení obrázku však zahrnuje vždy pouze jeden řádek, proto je také známý jako vektor nebo kaligrafické zobrazení. Složky komponent objektu náhodným skenováním jsou nakresleny způsobem znázorněným na níže uvedeném diagramu.

Rychlost obnovení náhodného skenování závisí na počtu řádků, které mají být zobrazeny na obrazovce. Podobně jako při rastrovém skenování náhodné skenování také ukládá definici obrázku jako sadu příkazů kreslení čar pomocí jakéhokoli média známého jako aktualizovaný zobrazovací soubor. Další názvy pro zobrazení souboru aktualizace jsou seznam zobrazení, program zobrazení nebo obnovovací buffer. Systém zobrazí určitý obrázek otáčením skupiny příkazů v zobrazovaném souboru a nakreslením každé řádky komponenty po každém otočení. Po zpracování všech příkazů kreslení čar se systémový cyklus odešle na první řádek.

Náhodné skenování je schopné nakreslit veškerou složku obrázku přibližně 30 až 60krát za sekundu. V poskytované obnovovací frekvenci jsou vysoce kvalitní vektorové systémy dostatečně schopné zvládnout 100 000 krátkých řádků. V době zobrazování krátkých řádků jsou obnovovací cykly zpožděny, aby se eliminovaly obnovovací frekvence vyšší než 60 snímků za sekundu. V opačném případě může rychlé obnovení skupiny linek fosfor poškodit nebo spálit.

1. Monitory rastrového skenování využívají k zobrazení objektu celou obrazovku, zatímco v náhodných monitorech se používá určitá část obrazovky, kde se promítá elektronový paprsek.
2. Rozlišení obrazovek náhodného skenování je lepší než rastrové skenování.
3. Rastrové skenování ukládá definici obrázku jako skupinu měření intenzity pro různé body obrazovky a spotřebovává větší velikost. Naproti tomu v náhodném skenování je definice obrázku uložena ve formě souboru instrukcí pro kreslení čar v zobrazovacím souboru.
4. Náhodné skenovací systémy jsou určeny především pro aplikace pro kreslení čar a nejsou schopny zobrazit naturalistické stínované scény. Naopak systém rastrového skenování je vhodný pro vykreslování realistických stínovaných scén. Náhodné skenování však vytváří elegantní kresbu čar.
5. Rastrové skenování používá k vykreslení obrázku body obrazovky / pixely, zatímco náhodné skenování využívá pro malování obrazu matematické funkce.

Závěr

Pokud jde o obnovovací frekvenci, rastrové skenování má vyšší obnovovací frekvenci asi 60 až 80krát za sekundu, zatímco náhodné skenování spotřebovává méně času pro aktualizaci obrazovky, tj. 30 až 60 krát za sekundu. Rastrové skenování může také použít prokládanou obnovovací metodu, která se při náhodném skenování nepoužívá.